Zápisník z cest olomouckých bikerů

  
Pátek 29.6.2007 Dosso del Sommo

CAPELLA - ROCCHETTI – CHIESA – CARBONARE – SAN SEBASTIANO - PASSO DEL SOMMO - MALGA MORA – RIF. STELLA D´ ITALIA – RIF. CAMINI – PASSO COE – FORT DOSSO DEL SOMMO - PASSO COE - RIF. CAMINI - RIF. STELLA D´ ITALIA - MALGA MORA - PASSO DEL SOMMO – SAN SEBASTIANO – CARBONARE – CHIESA – ROCCHETTI - CAPELLA
Ráno klasika-budíček, snídaně, brífing a ven. Dnes máme každý jiné cíle, je to náš poslední den, večer balíme a nebude se nám chtít.

Jirka má dnes sólovku na čimitero nad kapelou a na hřeben s vyhlídkou na Lago di Caldonazzo, Mirovy plány ani čas odjezdu nejsou známé.

Vyrážím s Martinem, jedeme prozkoumat poslední nepoznanou pevnost v okolí - DOSSO DEL SOMMO. Po staré známé štrece z kapely frčíme na Rocchetti, Chiesa do Carbonare a vzhůru přes San Sebastiano na Passo del Sommo. Na Passo Coe tentokrát nepojedeme po silnici, ale lesem kolem chaty Stella d´Italia. Netrvá to dlouho - cestu známe, hodně ale fotím. V sedle najíždíme na asfaltku a vracíme se po ní pár metrů zpět k Folgarii. Pak odbočujeme vlevo k pevnosti. Jedeme po hřebenu, vidět je do údolí po obou stranách. Na hřebeni končí lanovky, zima tady musí být lyžařův ráj. No a jsme u pevnosti.

Pevnost Dosso del Sommo je taky rozstřelená, ale poměrně zachovalá. Okamžitě mizíme v jejich chodbách. Procházíme několika patry, po schodištích a chodbách s původní dlažbou, blikačkami  si svítíme v dlouhých chodbách. Po kochání uvnitř vylézáme ven, procházíme po propadlých stropech a vidíme rozlehlost této pevnosti i její strategickou polohu. Několikrát se ještě vracíme ven a zase dovnitř. Jsme nadšení. Nakonec se na místě posilníme a - neradi - míříme zpět. Cestou k sedlu se objevuje Mira, večer zjistíme, že jsme měli stejnou cestu jen s časovým posunem.

Špatná předstartovní příprava neobjevila pěkný HC sjezdík po hřebeni až do Folgarie, vracíme se proto stejnou cestou na Passo Coe. Tady má Martin nápad krosnout to zkratkou na Carbonare. Fakt je, že v mapě je jakási stezka zvěře zakreslena, o její sjízdnosti však po kilometru nesení kola na zádech v prudkém kopci začínám pochybovat a obracím. Martin zatvrzele pokračuje, mizí mi někde vepředu a tak ho v tom nechávám samotného. Vracím se zpět do Passa a stejnou cestou, kterou jsme přijeli, se i vracím. Kochačka a loučení s místem, kde jsme najezdili spoustu kilometrů v úžasném terénu se zvláštními kulisami. Večerní "svačinka", balíme.

Závěrečná po balení probíhá v picerce na náměstí v Capelle. Obsluha výtečná, jídlo velmi dobré, víno velmi těžké, zvláště některé trochu vykolejí. Následuje přesun do kavárny s Italem z Bosny ( Donij Dabar ). Zajímavá debata s exkluzivním intermezzem Martina s místním dědulou Luigim.

Martin se cpe ke stojanu s pohlednicemi, obestoupenému místními. Pro sebe si polohlasem mele něco ve stylu ... čumí, neuhne ...  No a Luigi kontruje - Čeko, Čeko, odkud jsi Čeko, ja jsem obchodni zastupce, Elektricke Pristroje, bydlim Praha Panktrac, jak je arest, ...  Nakonec jsme kvůli těmhle úžasným lidem natáhli večerku a vypili několik kafí, takovou tečku si těžko kdo vymyslí. Lepší závěr jsme si nemohli přát.

 

dnc@atlas.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one