Zápisník z cest olomouckých bikerů

  
Spitz Verle

Spitz Verle

Pevnost na skále
.

Fotky na rajčeti
.

Neděle 24.6.2007 Okruh Spitz Verle

CAPELLA - FORTE BELVEDERE - PASSO COST - SPIAZZO ALTO - BAITA DEI CANGI - MALGA BUSA VERLE - FORTE BUSA VERLE - BOSCO VARAGNO - FORTE SPITZ VERLE - MALGA BUSA VERLE - PASSO VÉZZENA - CIMITERO DI GUERRA - MALGA LAGHETTO - PASSO COE - FORTE BELVEDERE - CAPELLA
Belvedere

Belvedere

Pevnost Fort Belvedere - Werk Geschwendt
Busa Verle

Busa Verle

Pevnost Busa Verle
Cesta na Spitz

Cesta na Spitz

Ivan ve stoupání na Spitz Verle
Caldonazzo

Caldonazzo

Pohled na jezero
Spitz Verle

Spitz Verle

Pevnost Spitz Verle
Passo Vézzena

Passo Vézzena

Mira na Passo Vézzena
Slečna Cuzámen

Slečna Cuzámen

Cuzámen ..?
 Po klidné noci se budím kolem sedmé,pak znovu usínám. Exhumace a opuštění pelechu v 9:00.Snídám maminčinu roládu ( tímto děkuji ) a makovník. Následuje příprava bajku k akci. Otáčím řídítka, nasazuji brašny a trojúhelník a časně kolem jedenácté jsem již s Jirkou připraven k odjezdu. Po chvíli se objevuje Martin a později i Mira. Akce může začít. 

Vyrážíme z Capelly k pevnosti Belvedere. Je to co by kamenem dohodil. Sondujeme pevnost a okolí. Objekt je ve velmi zachovalém stavu, uvnitř muzejní expozice ( říkáme si, že kdyby nám nepřálo počasí, půjdeme se podívat dovnitř, počasí nám ale celý týden přeje, takže snad někdy příště … ). Kolem pevnosti je k vidění příkop, dělové věže i zátarasy. Sondujeme mapu, reálie i fotodokumentaci. Před pevností je pomník padlým rakousko-uherským vojákům se spoustou českých jmen.
Myšlenky na první světovou válku a její důsledky raději necháváme na místě ( stejně se jich ale nezbavíme po celou dobu pobytu ). Napojujeme se na stezku 100 km FORTEI a po ní stoupáme lesem na Passo Cost, překřížíme silnici a pokračujeme dál lesem. Na křižovatce odbočujeme vlevo. Podjíždíme lanovku a přijíždíme na další křižovatku. Tady pro změnu vpravo po šotérku na Spiazzo Alto.Míjíme chajdu Baita del Cangi. Martin se vrací pro ztracenou mapu, v kopci dojíždíme s dvojkou Italů. Kluk by to rád porval s náma, bikerka ale už toho má plný brejle. Chvíli nám dýchají na záda, to už jsme ale na konci stoupání na louce Malga Busa Verle. Tady už po asfaltku k pevnosti Forte Busa Verle. Okolí pevnosti je samá díra, musí to být krátery po dělostřeleckých granátech. Pevnost sama je zdemolovaná. Stojí jen čelní zeď, stropy jsou propadlé, vchod rozbořený. Vstup do pevnosti je zakázán, přesto jsme na kousek dovnitř infiltrovali. Uvnitř je patrné schodiště, chodby jsou ale zavalené.
Doplňujeme energii a pokračujeme dál, cíl - útes Cima Vezzena.. Vracíme se na Malga Busa Verle a pomalu stoupáme. Sklon se pomalu zvedá, jede se ale docela dobře. Míjíme odbočku a přijíždíme na Malga Marcai di Sopra. Kufr nestojí za řeč, vracíme se jen 500m. Opouštíme asfaltku a najíždíme na něco, o čem je obtížné jít, natož jet. Cesta je plná kamení velikosti pěsti, jetelná jen s obtížemi. Jde to těžko, místy potupně tlačíme. Po výjezdu z lesa už to jde líp. Slunko pěkně peče, obloha jako vymetená, dostáváme se na vrchol. Tohle pachtění stálo zato, z vrcholu je parádní rozhled. Připadá mi to jako pohled z letadla. Jsme ve výšce 1908 mnm, pod námi útes a planina s jezerem Lago Caldonazzo ( 403 mnm ). Navíc na špici masivu stojí další pevnost - Forte Spitz Verle. Taky tato pevnost je zničená, stojí jen zeď na čelní straně masivu. Dovnitř se nedá, kocháme se jen výhledem po okolí. Škrábeme se na probořený strop. Pod železným křížem je návštěvní kniha, zapisujeme ( Beautiful View, Terrible Way ). Stále se nemůžeme dost vynadívat, takový pohled se jen tak nenaskytne. Nakonec, posílení energií z muslityčinek zahajujeme sestup. Cesta dolů je ještě náročnější, než výstup. Ruce trpí poskakováním kola po kamenech, prsty na brzdách necítím, o jiných partiích ani nemluvím. Takhle si vesele sjíždím, když tu najednou - přední kolo se mi propadá a kolenem potkávám představec. Před očima se mi náhle zatmělo a už vidím i zajímavá červená kolečka. Následuje nedobrovolné sestoupení z kola a pásmo písní a tanců. Po krátké rekognoskaci škod se zdá, že to půjde ( aspoň z kopce ). Koleno funguje. Sjíždíme stejnou cestou až k pevnosti Forte Busa Verle a dále na Passo Vezéena . Zde podléháme kouzlu otevřené zahrádky a znaveni cestou objednáváme sobě drajmalbirundajnetastekafe. Slečna číšnice hovoří všemi světovými jazyky, pokud si ovšem pro konverzaci zvolíte italštinu. Každou položku objednávky pečlivě ověří v restauraci a pak se vrací s doplňujícími dotazy v jazyce, kterým nevládne. Dostává odpověď, které nerozumí a tak si ji jde znovu nechat přeložit. Čekačka na pivo se tím protahuje nehorázným způsobem. Konfliktu zabraňuje jen naše vstřícnost, jdeme si objednat ke zdroji sami. Placením je to obdobné, této scéně pracovně říkáme cuzamen, jistě ji jednou povíme i vnoučatům …
Posíleni nasedáme a sjíždíme dolů k Malga Rivetta, odbočujeme vlevo na šotolinku, na první křižovatce znovu vlevo pod lanovkami až na výjezd na asfalt. Znovu zatáčíme vlevo a brzdíme u vojenského hřbitova Cimitero di Guerra. Kříže jsou beze jmen. Otáčíme koně a po asfaltce uháníme dolů směrem na Malga Millegrobe di Sotto, před ní uhýbáme vpravo do lesa. Po klikaté cestě vesměs klesáme, křížíme lesní cesty ( jedeme vlevo ) a serpentinami klesáme až na Malga Lagheto . Projíždíme prázdný areál zimních sportů. V zimě to tu určitě žije, všude okolo jsou sjezdovky vzbavené vleky a lanovkami. Třeba jednou …
A znovu na asfalt a tentokrát do kopce, i když jen nakrátko. Odbočujeme na šotérek a znovu stoupáme, tentokrát prudce. V lese potkáváme těžkou techniku, kladoucí plynové potrubí. Stoupání nám dále zpříjemňuje výklad o odlišnostech norem pro pokládku tohoto v ČR a zde ( Martin ).Přijíždíme na rozcestí, které identifikuje Jirka. Tudy jsme už jeli ráno. Jsme v místě, kde jsme za Passem Cost cestou na Spiazzo Alto odbočovali vlevo. Teď se znovu napojujeme na tuto cestu a - nyní už jen ve třech - sjíždíme k pevnosti Belvedere. Martin individuálně volí asfalt, bo chce byt doma dřive. Zde je nutno zaznamenat náznaky nespokojenosti u Miry - je už prý pozdě a my sakra zbytečně cestu protahujeme. No nevím. Pak si ale Mira sám přidává, před Belvederem zatáčí na opačnou stranu a sjíždí neznámo kam. Naštěstí se po chvíli objevuje a tak už jen zbývá vyzvednout odložený blatník a domů. 
Před penzionem potkáváme majitelku paní Marianu, jako obvykle rozesmátou. Využíváme jejího rozpoložení a vytahujeme z ní hrnky na čaj. Následuje vydatná večeře - játra na cibulce s rýží, zelenina v podobě rajčat s okurkem a celestýnská polévka s nudlemi. Třešničkou na dortu je pak pěkně vychlazený kozlík. Začíná se mi tu líbit.

TTD
DIST 46,03 km
MAX 55 km/h
AVE 10,2 km/h

TIME 4:28:39

.

.

dnc@atlas.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one