Zápisník z cest olomouckých bikerů

  

28.8.2011 Long Slopes /  Dlóhi stráně

Den plný překvapení

MMI

Po horkém týdnu přichází v sobotu vlna s přívalovými dešti krupobitím, na neděli ale slibuje meteoradar nulovou oblačnost, tak uvidíme.

Účast bude dvoučlenná, Mira laškuje s elektroinstalací ve Lhotě, škoda.

Plán je jasný - vlakem do Pumperka a pak vykolit na Dlouhé stráně.

Itinerář  :             tam - vlak OL hl.n.  7:47, osobák bez přestupu do SU

                                 zpět - vlak SU / OL 18:43, osobák bez přestupu

Kolo : SU - Vernířovice, po žluté nahoru - Kosaře, odbočit na modrou  - Pod Zadním Hutiskem, Branka, Zadní Hutisko, sjet z modré na stezku a pokračovat nahoru k horní nádrži. Tolik plán.

Plán ale se začíná hroutit.

Po ránu mám pomalý metabolismus a nemůžu se vypravit, vrcholem je chybějící druhá rukavice, ta prostě není. To mě dovádí k šílenství, pátrám po garáži i v bytě, prostě NENÍ. Zpoždění doháním usilovným točením klik, i tak nestíhám. Cestou cinkám Jirkovi - chci koupit jízdenku, Girgio je ale taky teprve na štrece v prostoru myší díry, no to bude den.

Překvápko na nádraží - v hale nikdo, na peróně vidím ale neplánovaně kromě Jirky i Miru ( pochvala ),  vlak ale už ne. Naštěstí za pár minut fičí další, sice přes Zábřeh, je to ale rychlík a tak jsme v Pumperku vlastně skoro dříve, než osobákem, který nám ujel. Paradoxně jsme tak na tom časově lépe, to je teorie relativity v praxi, konečně tomu rozumím, díky Alberte.

Perlička - ve vlaku sundávám kbelík a na šátku je suchým zipem přichycená … rukavice  J

Jiřík zase popisuje kauzu SPD s botami, šlapkami a chybějícími třmínky …  Dnes se nám fakt daří.

V Pumperku opouštíme vlak a po krátkém intermezzu u snídaně v penny směřujeme na Vernířovice. Po cestě drobné extempore s vytrubujícím řidičem liazky, to hlavní ale je, že se počasí - dosud zamračené a vyhrožující deštěm -  začíná protrhávat, leze oskar a peče, to vypadá fakt dobře. Stavíme v Petrově u občana spolužáka, po krátké debatě podpořené panákem slivovice jsme opět na štrece.   Podle předem připraveného itineráře střídavě s větším či menším úsilím stoupáme k cíli. Výsledek mě jako neznalého opravdu ohromí, čekal jsem veledílo, ale TOTO ještě daleko předčilo moje představy. Bomba. Kocháme se výhledem na nádrž a na Jeseníky, od toho výhledu se nejde odtrhnout. Praděd, Petráky, Jelení studánka, Vozka a Keprník, Šumperk, na druhé straně Jeseník … Excelentní.

Po cestě dolů fotíme závodníky při časovce Kouty - horní nádrž, junioři to dávají za 37 minut, profíci v zatáčkách pod vrcholem mají 18 - neuvěřitelné.

Sjíždíme k dolní nádrži a hledáme cestu, která by nás vytáhla na hřeben někam mezi Petrovku a Švýcárnu. Cesta nalezena, točí se po vrstevnici, je krásně kamenitá, chvíli stoupá, chvíli se točí kolem kopce a vede až k rozcestí pod Petrovkou. Poho.

Obracíme dolů a po známé štrece sjíždíme do Kout. Ozývá se zažívací trakt, pauzujeme v Loučné, hospa biograf.  S úžasem zjišťujeme, že přestože je už pozdní odpoledne, zbývá ještě i meníčko.  Později už víme proč …

Následuje spurt na vlak, pravidelně střídáme a udržujeme rychlost kolem 35 km/h. V Pumperku do vlaku a domů.  Jirka nás opouští v Hlušovicích a maže na chatu, my z nádraží rovnou na základnu. Jedno Svijanské a jdeme bydlet. Tak to bylo v hádačku.

 

dnc@atlas.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one