Zápisník z cest olomouckých bikerů

  
IMG_8498.JPG

Neděle 1.5.2011

Mira, Jirka a Ivan

 

Velká premiéra - společný výšlap s novými oři.

Kdo objednal počasí, má po prémiích. Plánovaný start v 8:30 ( sic !!! ) je Jirkou takticky velmi správně přesunut na desátou. Meteoradar dává naději, že by nemuselo lít celý den. Zatím je ale pod mrakem a mrholí.

Noví oři se ukazují kvalitativní posun v technice, kotoučovky sice pískají a řetězy vržou (předstartovní příprava příště Miro lépe, hasičárna v Guntramovicích by nemusela být otevřená … ), přesto se nám šlape líp.

V Mrsklesích se registrujeme, popíjíme veselý čaj a přikusujeme koláčky, pak už ale konec srandy a šlapat! Čeká nás výšvih po asfaltce na hřebínek, cca 6 km do kopce. Cosi pořád padá, ale není to tragický. Na vrcholu odbočujeme na polňačku k Bílému kameni. Cesta je silně marastoidní, rozmoklé bláto se lepí na kola i strůj, co už. Dojíždíme ke kameni. No, kdo by čekal něco jako Stožeckou  skálu, byl by těžce zklamán. Kdo nečekal nic, pobaví ho informační tabulka s textem o moravském stounhenč ( ještě teď se směju ). Úžasný. Stejnou cestou se vracíme na asfalt a přes kopečky na Libavou.

Libavou si pamatuju jako ošklivý městečko plný ruských vojáků. Dnes je tu určitý posun, je to ošklivý městečko bez těch rusů. Perlou je pomalu se rozpadající kostel se dvěma dřevěnými patry, sloužící jako skladiště. Zbytky regálů vedle oltáře, to je síla. Pochmurnou atmosféru uvnitř ještě umocňuje výstava fotek zaniklých obcí ve vojenském prostoru, podle průvodce jich bylo celkem 24. Raději pryč.

Přejíždíme další kopec a jsme ve Staré Vodě - teda u kostela, který z ní zbyl. Kostel je nově opraven, ale už se do něj nedá vstoupit. Naposledy - cca před šesti lety - jsme měli možnost nejen projít kostel, ale vystoupit nad klenbu pod střechu a na věž. Teď už to teda nejde. Docela mě nadzvedlo tvrzení průvodce, který říká, že kostel stojí díky armádě, která jej zrekonstruovala. To je gól, napřed něco zdevastovat a teď si takhle honit triko.  Na druhou stranu je třeba uznat, že rekonstrukce Anenské studánky 500m pod kostelem je velmi povedená. Zase je jen škoda, že toto místo není  běžně přístupné. Kousek od kostela jsme našli starý hřbitov a pár základů staveb a to je všechno, co z docela velké obce zbylo, hm

Tak raději někam do civilizace. Vyjíždíme z prostoru a poháněni hladem hledáme krmítko. Cesta se vlní nahoru a dolů a už sjíždíme do Budišova. Myslivecká to jistí, kola necháváme ve dvoře a inspekčním otvorem je stabilně sledujeme. To už ale servírka dochází v pravidelných intervalech, na našem stole se postupně objevuje česnečka s tvarglema, dančí gulage se šesti, pivko a jako dorážka kávička s mlékem.  Kontrolky se opět rozblikaly, energie na krpál přes Guntramovice bude potřeba.

Míjíme pole s pamětními tabulemi na bitvu u Guntramovic a přes Starou Libavou sjíždíme do Domašova.  Jindy živá zahrádka u hospy před podjezdem je vylidněná, doba pokročila. Měníme plány, nepojedeme podél vody ale po silnici přes Jívovou. Sjezdík je jako vždy excelentní ( zvláště za šera ) a už jsme dole. Do Olomouce co by kamenem dohodil. Ještě jedno na Blajchu v rámci dehydratace a honem domů. Však už je tma ( a kosa ).

Ani to nebolelo a stovka  ( otlačennou prdel z nového sedla raději zatajím ) !

Tak zase příště.

dnc@atlas.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one