Zápisník z cest olomouckých bikerů

  
Milenka.jpg


Kapitola 1.  Okruh lidových tradic

Letovice, rozhledna Milenka, Kunštát, Olešnice, Letovice

Jirka

Mira

Ivan


Po přečtení článku v cykloturistice č. 7/8 2009 jsem si zase jednou řekl - to musíme vidět.

Plány jako obvykle hatilo počasí nebo jiné plány, až teda teď.

Sraz je u Miry v 9:30, balíme kola na auto a jedeme do Letovic.

Po hodince jsme na místě a můžeme startovat. Sjíždíme do centra a bereme směr na keltskou osadu ISORNO. Tam ale nechceme, míříme na Kunštát. Když vytáhneme mapu, přijíždí odkudsi místní občan a naviguje nás způsobem FOLLOW ME na správnou výpadovku. Po cestě míjíme na kopci letovický zámek, opravuje se, z cesty vypadá hezky. Tak snad příště …

Šlapeme do kopce na Zábludov a Nýrov, serpentiny se táhnou pěkně nahoru až k obci Rudka. Tady se zastavujeme a hledáme cestu k rozhledně Milenka. Naštěstí i zde nám fundovaně radí místní občanka s visačkou nějaké akce na límci. Radí nám tak, abychom se nevyhnuli pokladně, tento fígl prokoukneme až později. A tak čekáme půl hodiny u pokladny na konec polední pauzy. Oproti vstupu jsou dvě hospody, kde bychom rádi svlažili hrdlo, obě jsou ale zavřené. A tak čekáme, posloucháme komentáře k expozici z kecafonu a čekáme. Nakonec se pokladna přece jen otevře a my můžeme dovnitř. K vidění je torzo sochy TGM ( boty ), jeskyně s Blanickými rytíři ( konspirativně jsou ukrytí v Rudce, nikomu to neříkej ) a náš cíl - rozhledna Milenka. Stoupáme po sedmdesáti šesti schodech nahoru na ochoz. Rozhled není nic moc, obzor je v oparu, ale i tak to stojí za to ( jasná jita … ).

No a znovu do sedla. Sjíždíme z kopce do Kunštátu. Náměstí je plné občanů, koná se zde každoroční celostátní jarmark s keramikou, jak dobře jsme to naplánovali ! Lidí je tu jako malých psů, projet se nedá, obcházíme náměstí po chodníku kolem domů. Keramika je kolem nás všude, bacha na střepy …

Kličkujeme už jetelnými uličkami a míříme k zámku. Před zámkem je pamětní deska připomínající krále Jiřího z Kunštátu ehm vlastně z Poděbrad, zajímavé.

A jsme u zámku, příkop a okolní budovy jsou pěkně upravené, zámek má novou střechu, ale fasáda ještě na opravu čeká. Obhlížíme okolí a pak šup dolů a za zámkem po úzké asfaltce nahoru a nahoru na Hluboké. Tady opouštíme plánovanou cestu po asfaltě a polňačkou stoupáme na hřebínek. Sluníčko svítí a šlape se dobře. Na vrcholu potkáváme traktoristu an na políčku shazuje z vlečky seno. Po krátkém sjezdu se vyskytujeme v obci Rozseč nad Kunštátem. Je již pozdní odpoledne - cca 17:30 a zvíře ve mně se začíná hlásit o svůj příděl kalorií. Místním občanem se dnes již potřetí necháváme nasměrovat přímou čarou k nejbližší hospodě. Občan má velmi příjemnou ženu, která právě komunikuje v domě s dětmi ( držte huby! ), vzápětí míří ven a v jejím obličeji lze rozpoznat pohodu a klid ( tak nějak si představuji výraz člověka, kterému někdo šlápl na kuří oko a současně se napil octa ) Hospody jsou v obci dvě, v první se nevaří ( štamgasti nabízejí k jídlu tatranky a slané tyče ), druhou jsme přejeli a pak se k ní vrátili. Je to hospa U Filipa, pán ( Filip ? ) vaří jen obědy ( pozdě ) a večeře ( brzo! ), a tak nabízí utopence. S lahvovým polotmavým nealkoholickým z Černé Hory to tvoří vyvážený komplex, ale jen na chuť. Šlapeme dál, ale hlad se stupňuje. Naštěstí to přes Crhov není daleko do Olešnice, tady to na náměstí žije. V Pensionu Na návrší ( nebo tak nějak ) vaří vítečně, dáváme s Jirkou shodně játra na roštu s rýží, Mira jde do nějakého kuřete. Vše zapíjíme Koalou, což je kofola z produkce Monte Negro alias Black Hill. Vzhledem k pokročilému času redukujeme plány na návštěvu dvou rozhleden na jednu, tu na Kopaninách si necháváme napříště, přece jen podle propozic leží na Vírském okruhu a my jsme na okruhu lidových tradic …

Po jídle jsme  hned jsme zase čilí, opřeme se do pedálů - ale opatrně, síly máme na přetržení řetězu … Po výjezdu z Olešnice nastává malá navigační chybka, kdy neodbočíme správně na uzoučkou asfaltku, držíme se té široké, která nás vede přímo do JZD Kaštanová buková. Tak se vracíme zpět na tu úzkou, po ní stoupáme na hřebínek až k božím mukám - památníku bitvy z roku 1643. V půli cesty v kopci pozorujeme stádo asi desíti divočáků, jak si vesele chrochtá u políčka s kukuřicí. Tak tohle jsem ještě naživo neviděl. V obci Ústup odbočujeme vlevo k rozhledně na Zelenkově kopci, kterou vidíme už nějakou chvíli, ale cestu k ní nějak nemůžeme najít. Nakonec se k ní dostáváme po silnici. Stoupáme po žebřících a jsme nahoře. Slunce pomalu zapadá, obzor je v oparu, ale něco je přece jen vidět. Například balón, který se zprvu jevil jako vodojem je skutečně balón a stoupá si vzhůru nad krajinu, hev a najs fláj …

Nám začíná sjezd, frčíme dolů na Sulíkov, Vřesici a Vranovou a pak kolem Letovické přehrady do Letovic. Zbývá už jen vyšlápnout poslední stoupání k autu a jsme u cíle.

Balíme kola a vracíme se zpět. Rychle se setmělo, cestou domů zaznamenáváme několik nevýznamných navigačních chybek, ale kdo by si kazil náladu z pěkného dne.

Doma jsme časně kolem 21:30, poslední úsek jsem dojížděl za silného zívání, ale komu zpívá v rádiu Dalibor Janda ( … ráno když se probudím a jdu si kóóóupit hóóóusky … ), tomu mikrospánek nehrozí.

 

Ujetá vzdálenost  45km

Náročnost                             střední

Nálada                                   výborná

 

dnc@atlas.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one