Zápisník z cest olomouckých bikerů

  
MTB Rabštejn 16.9.2007

Ve dvou, Mira a Ivan

…a do Háje

Proč nevyrazit na bajk, když je venku přijatelné počasí ?
Přijatelné, tj. teploty nad -10°C, déšť bez krup, viditelnost do 10-ti metrů … Jak praví britské přísloví - není špatné počasí, je jen nevhodné oblečení …
A to tu je !

Jedeme s Mirou na Rabštejn omrknout trasu, kterou kdysi jeli s námi ve vlaku jedoucí bikeři s HIGH-TECH technikou. Tak uvidíme, jak náročnou trasu si vybrali.Na nádru se tentokrát ( … ) scházíme včas. Škoda, ve třech se to táhne ještě líp, než ve dvou.
Vlak jede v 8:09, kola nakládáme sami a fičíme. V Libině jsme v 9:12. Sjíždíme po modré pěšinkou z kopce do dědiny a stoupáme po asfaltu nahoru k lesu. Tady konečně opouštíme asfalt a napojujeme se na lesní cestu. První zastávku k doplnění kalorií máme nad dědinou u chaty. Výhled do okolí je v ceně. Po svačince pokračujeme přes les a sjíždíme do Václavova. Na sloupu visí přišpendlené DVD s filmem Piráti z Karibiku, aktivní vrstva ale napovídá, že tu už visí nějaký ten pátek a tak s díky vracíme. Projíždíme Václavovem a dále po modré přes louku do Třemešku. Než opustíme obec, potkáváme se s kozlíkem šikulkou a pro nás – kluky z města – objevujeme tušenou pravdu – kozel fakt smrdí. Torro se ale nekoná, akční rádius kozlíka je přesně determinován délkou řetězu a tak se přes něj úspěšně dostáváme do dalšího levlu.
Stoupáme na horizont a dál jedeme po louce. Cesta mizí i se značením a tak se instinktivně držíme vpravo u listnatého lesíka. Na jeho konci se znovu potkáváme s modrou značkou. Cesta se na konci louky stáčí vlevo do lesa a začíná triálek mezi balvany a polámanými větvemi. Velké kameny jsou navlhlé a porostlé lišejníkem, jetelných míst ubývá a tak zdoláváme toto klesání většinou necyklistickým způsobem. Vlevo bublá voda, což je neklamným znamením, že se blížíme k rozcestníku Dlouhý potok. Zde přestupujeme na trasu A – odbočujeme vpravo a lesní cestou stoupáme na Rabštejn.
Počasí ukazuje vlídnou tvář a my se jdeme posilnit na další cestu. Rabštejnskou základnu už důvěrně známe, zase se ale ukazuje, že místo dělají i lidé. Paninka za barpultem se dnes evidentně špatně vyspala a tak nám to všem dává pěkně na vědomí. Vrchol všeho umocňuje lidská blbost ( moje ). Tak to je, když se člověk nedívá, kam šlape. Láduju se pěkně polívkou a cítím, že něco cítím. Myslel jsem si, že jsem venku do něčeho šlápl, ale není to pravda, nebo jen napůl. Šlápl, ale ne venku. Mám to na podrážce, ale zdroj je přímo pode mnou. To je teda humus, sem už fakt chodí každej. Vybíhám zhnuseně ven čistit. Zbytek pišingru už nestojí za nic, bo chuť mám silně zkaženou, ale hlad je hlad. Opouštíme hospodu se smíšenými dojmy.
Dále pokračujeme po žluté na Pumperk. Touto cestou jsme kdysi dobývali Rabštejn opačným směrem ve třech. Od Hvězdy si užíváme sjezdu přes Traťovku a rozcestí Nad Hraběšicemi se noříme z lesa u Annenského Dvora. Zde přichází dilema. Den je ještě mladý, počasí více než příznivé ( viz výše ), tak kam včil ? Po krátkém dialogu si jedeme vše rozmyslet do hospůdky na hrázi ( přehrada Krásné ). Při kávičce se rychle shodujeme, že pojedeme okouknout Pumperskou rozhlednu Háj. Na tu totiž nikdy jaksi není čas – když přijedeme vlakem do Šumperka, valíme vždy za nějakými vyššími cíly,no a když se vracíme zpět, spěcháme obvykle na vlak nebo už je tma. Takže do háje – jedeme na Háj.
Čas nás netlačí ( zatím ), a tak se ještě zastavujeme na letišti. Je asi dobrá termika, plachtaři mají pohotovost a ve vzduchu je jich jako much. Také motorových exponátů je na zemi požehnaně, některé ultralajty mají ale podobnou konstrukci, jako moje bike, s tím bych měl ve vzduchu asi strach. Raději zůstanu na zemi.
Projíždíme Pumperkem a po malém kufru trefujeme správnou cestu. Rozhledna je přímo před námi, blížíme se ale pořád po rovině a tak se při pozorování cíle hlava musí pořádně zaklonit. Tady něco nehraje – cítím pěkný krpál.
A už to začíná. Žlutá – ta jde ještě jet - jde sice pěkně proti vrstevnicím, ale nejlepší chuťovka po zelené nás teprve čeká. Tohle se už jet fakt nedá a tak přichází tlačenka. Nejkratší cesta nebývá vždy nejlepší …
Uf, tak jsme nahoře na hoře. Rozhledna je děrevěná ( plechom nepobitá ) na kamenném základě. Před deseti lety byla znovu otevřená po předchozím požáru a dobře že tak – rozhled je opravdu pěkný. Vidíme na město, ale i Praděd, ČH sedlo a vlastně celé Jeseníky jako na dlani. Dole v kase zažije šok každý sběratel razítek – k dispozici je jich tolik, že pohlednice běžného formátu nestačí. Naštěstí jsou na takové hamouny jako jsem já dámy v pokladně připravené a tak razím, razím, razím, … a ještě jedno …
Tak a venku ještě vrcholové foto a je čas pomalu myslet na návrat. Pohled na hodinky říká, že je čas pomalu myslet na RYCHLÝ návrat, vlak vyráží v 17:33 a je 06 … Na palouku před rozhlednou potkáváme pár místních bikerů, kteří nás ochotně doprovází nejrychlejší – ale hlavně jetelnou – cestou dolů. Na nádraží jsme bez větších excesů 10 – slovy deset – minut před odjezdem vlaku. Tuš to je fajne. S pocitem dobře odvedené práce se vracíme domů nabrat síly na další trip. Třeba už next weekend …

dnc, 5.11.2007
dnc@atlas.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one