Zápisník z cest olomouckých bikerů

  
Osoblaha.jpg
MTB Osoblaha 14.- 15.7.2007

Ve třech - Mira, Jirka, Ivan

Už před časem jsme se per huba dohodli, že si probajkujeme Jesenické výběžky. Mapu Rychlebských hor už suším doma pěkně dlouho, za dlouhých zimních večerů jsem naplánoval bajk z Jeseníku kolem hranic na Bílou Vodu, Javorník a přes Vidnavu a Žulovou zpět do výchozího bodu, ale jaksi na to pořád nebyl čas - až jednou …
Zbytek rodiny jsem ráno odjel na tábor a tak začíná FREE WEEKEND. Teď nebo … někdy jindy. Následuje smršť SMS, při níž jde celá příprava do kytek - z časových důvodů míříme do opačného výběžku, na Osoblažsko. Ale - jde o rytmus, ne?
14.7.2007
Na nádru jsme všichni včas ( nebývá podmínkou ) a fičíme po kolejích do Krnova. Pohodu přeruší jen výluka, přeprava autobusy a překládání kol do tranzitu a zpět do vlaku. Náladu to ale nekazí, spíš naopak.
Krnov. Start s natěžko nabalenými koly. Kluci mají kola s chlebníčkem, to moje je obalené jako na týdenní výlet. Za všechno může péřák, teplý, ale neskladný. Projíždíme Krnovem a přes zahrádkářské kolonie po stezce podél Opavice k prvnímu pivku v Krásných Loučkách. Po dvou kouscích ( na jedno nemá cenu zastavovat ) pokračujeme dál podél plských hranic až do obce Linhartovy. Zde nás ohromuje krásně zrekonstruovaný zámek . Obhlížíme okolí, fotíme a uvnitř kupujeme pohlednice a mapu. Kouzelný je i hraniční přechod v blízkosti zámku - kontejner a závora.
Když jsme se dosti vynadívali, napínáme znovu řetězy a kolíme dál. Projíždíme Město Albrechtice a po krátké cestě směrem na Piskořov míjíme na křižovatce zajímavou kapličku. Odbočujeme vlevo a po modré turistické se přes les. Po výjezdu z lesa se před námi otevírá výhled na krajinu. Rozhlížíme se a hledáme další cíl - rozhlednu nad Liptání. Sjíždíme polní cestou a objevujeme Liptáňský bludný balvan . Oblázek sem přinesl ledovec až ze Skandinávie, hmmm. A do sedel. Cestou do Liptáně ( co by kamenem dohodil ) překonáváme koleje úzkorozchodné tratě ( ještě o ní bude řeč ) a už jsme tu. Míjíme hospu - žízeň sice je, ale je třeba nejprve dobít cíl. K rozhledně vede cesta přes dědinu kolem kostela a pak pěkně do kopce ( kdo by taky stavěl rozhlednu v údolí ). Kopec se jmenuje Strážný vrch ( 487 mnm ). Rozhledna je zánovní, třípatrová pagoda s vyhlídkovou plošinou. Je odtud pěkný výhled na celý výběžek a do Polska, směrem na Jeseníky ale ne, ve výhledu brání vzrostlé stromy. I tak to ale stojí za to. Když jsme už dosti vynadívaní, spouštíme se zpět. Pochopitelně hledáme nějakou zkratku, což se ale místnímu občanovi nelíbí a tak nás školí o právu ke vstupu na soukromý pozemek a turistických značkách. Milé. Nakonec přece jen trefujeme hospodu a hasím žízeň. Pomalu také nastává čas nakrmit ta zvířata v sobě, což je tady ale problém. Zde se nevaří. Dostáváme tip na jedlou hospu v Třemešné, to se nám ale zdá být zajížďka a tak lehkovážně vyrážíme na opačnou stranu s tím, že se poohlédneme někde po trase. Nový cíl jo Osoblaha. Po silničce přes Horní a Dolní Povelice chytáme červenou turistickou a po ní se kolem Bohušovického rybníka dostáváme do Bohušova. Pomalu je čas myslet na jídlo a místo na spaní. Překonáváme rozbitý most a odbočujeme na Fulštejn . Romantická zřícenina hradu stojí na kopci a pomalu zarůstá listnatými stromy. Provoz je tu ale jako na václaváku. Jako spací bod vyloučeno. U kastelána ještě zakupujeme pohlednice a je čas popojet. V Bohušově máme trochu štěstí - paní hospodská přiznává klobásy a po chvíli je máme před sebou. Pivko a kávička a už se nějak rychle šeří. Zahajujeme noční přesun. Prozřetelně mám s sebou reflexní vestu z auta, ta přijde vhod. Také blikačky procházejí náročným testem. Mira i já svítíme záříme, u Jirky to tak dobře nevypadá. Zadní občas, přední … ? Projíždíme Osoblahou a odbočujeme na Slezské Pavlovice. Tady je veselo, je tu zábava a tak má náš peloton spoustu fanoušků. Cesty tady ale končí a vzhledem k výše uvedenému to tady na bivak taky nevypadá. Otáčíme koně ( … ) a přes samoty Nové Vrbno a Rylovklu a vesnici Hlinka míříme k Dívčímu Hradu. Je tma, ale jasno a teplo. Nad námi svítí hvězdy a jsou tak blízko … Pomalu přicházejí mikrospánky, je čas na bivak. Vše řeší Jirka. Za křižovatkou najednou zastavuje a se slovy „… to prostě zalomim tady" šplhá na mez. Good idea, už bylo načase. Přidávám se a rekognoskuji terén. Lepší to nemohlo být. Tráva, z cesty sem není vidět, nad námi větve akátu a ta zářící obloha … Karimatka, spacák, spánek. Paráda.

15.7.2007

Ráno se budím kolem sedmé. Z péřáku se kouří, kolem rosa a slunko už je v robotě. Vypadá to na hezký den. Po rámu mi leze šnek. Na snídani je jediná poživatina - konza čínského lanče pro tři. Balíme a sjíždíme do Dívčího hradu ( zdravím Zorina V. ). Projíždíme obcí s cílem prozkoumat zámek . Bohužel je nejen veřejnosti nepřístupný - to jsme předpokládali - ale i obrostlý bujnou vegetací, prozkoumat či fotit něvazmožno. Takže zpět. Chtěli jsme vidět Osoblahu - hradby, židovský hřbitov a úzkokolejku. Krásným dnem šlapeme místy, kterými jsme projížděli včera za tmy až na náměstíčko do Osoblahy. Objevujeme turistickou ubytovnu přímo na náměstí ( náš bivak byl lepší !!! ) a úžasné dělo. Na židovský hřbitov nedošlo, tak snad někdy příště. A teď na nádraží. Zjišťujeme, že tady má konečnou Osoblažská úzkokolejka. Na odstavné koleji stojí vagon, všechno je na něm jakési menší. Po průzkumu jízdního neřádu zjišťujeme, že za chvíli dojede vlak. Toš to si teda počkám ! A po chvíli je tu vlak. Motorová lokomotiva táhne vagon. Lidé vystupijí, loko přepřahá. Fotíme, když tu Mira dostává nápad - co takhle projet se ? Odpověď je ano. Nasedáme, kola cpeme do chodbičky a jedéééém. Trať je samá zatáčka ( oblouk, já vím ), kolem se míhá krajina, kterou už známe ze včerejška. Vystupujeme až na konečné v Třemešné.Schází se zde klasická železnice s tou úzkorozchodnou, ta druhá je ale zajímavější. Okukujeme vozový park, na konci kolejiště stojí klenot - Překrásná parní lokomotiva. Komentáře netřeba . I ostatní stojí za vidění - právě odjíždí výletní vlak. Táhne ho motorová lokomotiva, za sebou má otevřené vyhlídkové vozy, restaurační vagon i batožinový vozeň, fajne. Dost zahálky, dál musíme vlastní silou. Záměr je jasný - směr Zlaté Hory s odbočkou na rozhlednu Biskupská kupa, Rejvíz, Jeseník a vlakem domů.
Po okresce do Jindřichova a přes Janov do Petrovic to jde, ale pitný režim je silně narušen bo hospody buď nejsou, nebo jsou z neznámých důvodů zavřené. No totok ?!!??? Ve stoupání do Zlatých Hor už je to fakt krize - voda ( … ) chybí. Na vrcholu stoupání odbočujeme na zelenou kamenitou krpáloidní cestu k rozhledně Biskupská kupa. Jetelné to není, alespoň směrem nahoru natěžko a pro mě ne. Takže tlačenka. Závěrečné metry podél hranic to už to jde. U rozhledny dotankujeme a po krátké relaxaci stoupáme na vyhlídkovou plošinu. Rozhled je - jak jinak - parádní. Vykochaní sjíždíme stejnou cestou k silnici a po ní do Zlatých Hor. Dostavuje se nízký pud - hlad. Zlaté Hory nás vtahují do centra. Zahrádky zvou k posezení, vaří se ale jen v jediné z nich ( ??? ). Usedáme. Studujeme jídelníček a objednáváme bír. Nic ale nejde tak hladce, jak by člověk čekal. V lokaitě je výpadek proudu - pípa nejede, vařiče nevaří. Záchranou je lahváč, naštěstí přítomen. Čekáme na proud a přichází překvápko. Na zdánlivě pitomou otázku dostáváme šokující odpověď - vaří se na plynu. JÍDLO BUDE. A taky jo, játra na roštu s opékanými bramborami, první opravdové jídlo za poslední dva dny. Cpeme se a poočku pozorujeme projíždějí hárlejáky. Pastva pro oko, ucho i žaludek. Další plus před další cestou. Ladíme časové plány. Času je dosti, zastavíme se ještě na zlatorudných mlýncích, warum nicht ? Tak jo, jen ještě přemluvit nohy, aby se znovu opřely do pedálů. Půjde to. Pěkně do kopce a z kopce, u parkoviště odbočit a po lesní cestě kolem srubu a podél potoka a už jsme tady. Sličná průvodkyně ( ahoj Niki ! ) nás provádí areálem, v němž se mlela vytěžená ruda . Kam se hrabou suché a strojené výklady průvodců na zámcích a hradech! Tak ještě společné photo a zase frčíme. Testujeme mělký brod ( všichni beze ztráty desítky ) a už jsme zase na asfaltce. Ze začátku v klidu, pak stoupání na Rejvíz. Je táhlé, dlouhé, ale dá se. Nahoře je nám ale líp. Tohle byl poslední krpál. Splachujeme ho tekutinou a po krátké zastávce - mechová jezírka už nestíháme - sjíždíme do Jeseníku. Tady u nádraží cesta končí. Před nádrem ještě při čekání na za tetou odskočivším Mirou okukujeme úchvatné výhledy na Praděd, rozhlednu Zlatý Chlum i poutní místo na Křížovém vrchu. A pak vlak. Rychlík je zpožděný ( … ), staví v každé zastávce a na něco čeká. V Lipové nás průvodčí upozorňuje na dvacetiminutovou pauzu a tak po momentálním nápadu infiltrujme do Muzea slezského Semeringu , což je hrdý název budky na nádraží. Uvnitř jsou ale věci, které stojí za vidění - staré fotografie, jízdní řády a jízdenky, lampy, stejnokroje i zabezpečovací zařízení. Doplňujeme ještě bidony z Moravskoslezského horského pramene. Ten ústí ve stylové litinové výlevce přímo na nárdaží. A pak už je to jako vždycky při návratu domů. Hřejí nás zážitky a pocity z úžasně prožitého víkendu. Více takových !
dnc@atlas.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one